První smočení v Kalevale

„Moje mysle sobě žádá,

mozek můj mě ponabádá,

abych počal píseň pěti,

abych jal se vyprávěti,

abych spustil píseň rodnou,

zanotoval runu vhodnou.“

Tak takhle začíná český překlad finského národního eposu, pod jehož podivným jménem, Kalevala se ukrývá tajemství země tisíců jezer.

Tenhle úžasný překlad pochází z let 1894 a 1895 a českým čtenářům i badatelům ho zprostředkoval fenomenální Josef Holeček. To díky němu se můžeme kochat příběhy dávných severských runopěvců a snít o vzdálené zemi, která dala světu saunu, ikonické mobilní telefony, ostré nože i tajuplné sampo.

Nechci tady, na knižním blogu zpracovávat odbornou studii o všech vrstvách Kalevaly, zahajovat diskuzi o autentičnosti jednotlivých příběhů nebo někoho poučovat a zdvíhat varovně obočí. Studií Kalevaly existuje bezpočet, na odborné debaty máme spoustu vzdělaných finistů a baltistů, nechme je, ať v klidu bádají a vedou diskurz. My si můžeme dovolit o Kalevale bádat trochu po svém, snít a hlavně, divit se, protože údiv dnešním lidem mnohdy schází víc než cokoli jiného. Z údivu vzniká nadšení, údiv nás vede hlouběji do jednotlivých struktur vyprávění. Vydejme se tedy přes podivuhodně barvitý slovník Josefa Holečka až do nitra dávné, utajené kultury, která se kořila hvězdám, medvědům i stromům.

O Finech se povídá hodně nesmyslů, ostatně Finové je občas rádi přiživují, stejně jako jiné národy. Jedním z těch mýtů, na který jsou ale sami Finové citliví, je jejich zařazení mezi Skandinávce. Hodně lidí si je historicky spojuje s Vikingy a dělá z nich trochu opilejší Švédy. Na Finy takové škatulkování působí samozřejmě dost podobně jako na nás, když nás někdo zahrne do škatulky východoevropanů. O tom, že Finové nejsou tak úplně snadno zařaditelní, svědčí už jejich vlastní název. Ono to slovo Suomi je protobaltské a naše myšlenková mapa by tak Finsko měla posunout spíš k zemím, jako je Litva nebo Estonsko. Ostatně, Kalevala a Edda se od sebe liší tak moc, že to nadšence pro severskou kulturu může mnohdy docela zarazit. A když se zaposloucháme do finštiny, utopíme se v ní na první dobrou, protože je tak vzdálená těm germánsky znějícím slovům ostatních seveřanů.

 

Někteří z nás mohou se zdviženým ukazováčkem a hlasem položeným níž, do polohy „mudrc“ říct něco o ugrofinských jazycích. Ale řekněme si otevřeně, on ten praotec Maďarů, Magor, spolu se svým bratrem Hunorem odvedl Maďary dost daleko od Finů, kteří putovali se svým praotce Väinämöinenem do nitra zalesněné oblasti severu už tak dávno, že dnešní Maďar Finovi nerozumí. Doufám, že jsem teď tím nehorázným zjednodušením nerozčílila příliš mnoho lingvistů, oni umí být pořádně ostří a asi by mi udělali nějakou přednášku, která by mi pořádně zamotala hlavu, takže pryč od jazyků zpátky…

Třeba až někam před osmé tisíciletí, kdy Finsko osídlili lovci, kteří se, kdoví proč, rozhodli žít v oblasti, kde by nikdo normální žít nechtěl. Do oblasti, kde vládne polární noc a zimy jsou tam kruté, kde se v lese ztratíte dřív, než najdete první houbu, kde umřete hlady tak snadno, jako umrznete. Nevím, proč tam ti lidé vůbec zůstali, dodnes o tom dumám a říkám si, že ten náš praotec Čech měl přeci jen dost rozumu, aby docupital až někam do Polabí. Finský pratatínek byl pořádný kruťák.

A tady už jsme na poli mýtů.

Nemusíme se ohlížet na archeology a historiky, stačí, že jsem popudila lingvisty. Zkusme věřit Kalevale, zkusme věřit mytologii a podívejme se na Finy jako na bytosti světa fantasy. Jako na tajuplné etnikum, které nemá obdoby nikde jinde. Nejsou to vikingové, nejsou to Baltové. Popusťte uzdu fantazii a vytvořte si na základě příběhů z Kalevaly své vlastní Finy, své ojedinělé a neopakovatelné Finy. Třeba jako Tolkien, který je přetvořil v elfy. Já to udělala. Vzala jsem Finy a udělala z nich Alateyce, lidi dvojí duše, propojené s přírodou a nezasažené civilizací. Protože nezáleží na tom, kdo skutečně Finové jsou a z jakých vrstev, větví a kmenů se tvořila jejich kultura. Záleží na tom, jak je stvořily jejich vlastní mýty.

A na počátku finských mýtů byla panna, kterou její vlastní panenství omrzelo natolik, že se rozhodla té nepohodlné přítěže zbavit. Ale o dceři větru, která porodila prvního člověka budu psát až příště.

 

 

 

Leave a Comment

Newsletter

Ujistěte se, že Vám neujdou novinky o knize!