Valgir

Životy hlavních hrdinů vypadají dobře, když začínají jejich krušným
dětstvím. Hrdinové bývají sirotci, odložení, týraní a osamělí.
Bývají často nepochopení a musí se rvát s nezájmem a opovržením,
aby autoři jejich životopisů mohli dychtivému čtenáři vylíčit, jak
se silný hrdina vypořádal s nástrahami nelehké existence. Můj oficiální
životopis vznikal už v době, kdy nebylo jasné, že tak brzy
skončí. Nemluvilo se v něm o mém dětství, naštěstí, protože by autor
musel buď lhát, nebo vytvářet mlhu nad skutečností, což je totéž.
Já si mohu dovolit psát pravdu. Je to můj život. Nebo byl, nevím.
Jsem na jeho konci a vidím obrysy otevírající se brány. Vidím přicházet
hosta, kterého nebudu moct odmítnout. Vejde, aniž by se zeptal,
a já jeho přítomnost tentokrát neodmítnu. Už mi nezbývá nic,
proto se vracím na počátek, kterému dominovala bezstarostnost.

Byla krásná, zlatovlasá, pevná, vysoká a hrdá. Často se hádala, rozhodovala, panovala v království plném blyštivých předmětů, které milovala. Měla ráda šperky a šaty, taky zrcadla... Proč myslím na zrcadla ve spojitosti s ní? Asi proto, že u nich často sedávala. Na-táčela hlavu a pozorovala svůj obličej. Pravidelný, jemně utvářený, oválný obličej s velkýma modrýma očima, lemovanýma dlouhými černými řasami, s plnými rty a rovným nosem. Byla líbivá tím ote-vřeným, nekomplikovaným způsobem. Muži jí byli okouzlení a tou-žili po ní. Ovšem ne natolik, aby si ji vzali nebo aby s ní sdíleli víc času než jednu noc. Jistě, není lehké živit náročnou ženu a ona náročná byla. Milovala okázalost, luxus a nádheru. Ráda se zdo-bila. Mám to po ní, stejně jako tvář a gesta, která může někdo občas považovat za trochu zženštilá. Především jsem po ní zdědil hodně vlastností, kterých se nedá zbavit tak snadno jako hezké tváře. Po-tlačovaný vztek, který se hromadí tak dlouho, dokud nevybuchne, sklony k nenávisti a panovačnou hrdost. Byla rozhodná a myslím, že se svou povahou mohla vést armády, ostatně i to mám po ní. Ni-kdo ji nikdy nesměl nazvat otrokyní, tou nebyla. Ona měla propou-štěcí list. Byla svobodná občanka Paworu. Nikdy jsem nepochopil, proč po svém propuštění nezamířila do země svých předků. Zůstala na jihu, ve svém luxusním domě, den po dni, až do konce. Myslím, že v něm byla šťastná.