Probuzení Louhi se představuje

Už v listopadu spatří světlo světa už třetí díl objemného mytologického románu Ilusie, který už se snad zabydlel na českém knižním trhu a našel si své čtenáře.

Román je opět inspirovaným finským národním eposem Kalevala, finskou minulostí, folklórem a svébytnou, pro nás možná trochu netypickou kulturou, ve které se setkávají východní i západní vlivy. Ilusie se v další části ještě víc odklání od žánru fantasy, ze kterého původně vyšla a jako trochu podivný solitér stojí trochu mimo knižní regály.

Jestli na začátku v knize Harfeníci severu příběh královny Saaru začínal jako typické fantasy s prvky mytologické pohádky, po obsáhlé části Dědicové Tuonely, která se věnovala především tématu vyrovnávání se s odchodem nejbližších lidí a vztahům mezi matkou a dítětem, Probuzení Louhi zachází ještě dál.

Pořád obsahuje fantazijní prvky a akční scény, kterých výrazně ubylo, ale místo velkého epického obrazu a líčení schematických hrdinských typů se zaobírá spíš intimními prožitky jednotlivých postav a velkým tématem otcovství.

Je to kniha o otcích a o jejich roli v životě každého člověka. Téma vztahu mezi otci a jejich potomky se vine jako červená nit od začátku knihy až do jejího konce. Asi není typické, aby se v žánru fantasy řešila traumata rozpadů rodin, problematika navazování nových vztahů nebo výchova postižených dětí, ale žádný žánr není nepřekročitelný a k Ilusii takové pojetí patří.

 

Jako velký nádech před zlomovou událostí, která se formuje na pozadí každého příběhu.

 

Hrdiny předchozího příběhu jsme ostatně opustili ve chvíli, kdy končí válka, kterou prošly bohužel i děti. Vždycky mě zajímalo, jak se po velkých dějinných událostech vrací společnost do normálu, a ještě víc mě zajímalo, jak se s takovými událostmi vyrovnávají jednotlivci. Lidé, kteří prošli válkou, viděli zblízka smrt nebo sami trpěli. Jak by se vyvíjela rodina, která prošla hrůzami války? Jak by mohli žít dál Saraini synové, co Perttu, který odnesl válku se Svarogem asi nejvíc?

Jestli fantasy příběhy nenabízí odpovědi na podobné otázky, nebo se jich jen zlehka dotknou, v Kalevale se podobných témat nachází opravdu hodně, tak jako v jakékoli jiné mytologii. Ostatně mytologie je plná hluboce prožívaných osobních motivů. A také většinou dává možnost hrdinům vyváznout nebo najít novou cestu. V tom je pro mě tradiční mytologický příběh cenný. Nesleduje jen schematickou figuru, ale celou osobnost.

 

Je to kniha o otcích a o jejich roli v životě každého člověka.

 

Kalevala je mytologií prostých lidí, kteří se museli vyrovnávat s krutými přírodními podmínkami. Krásný je na ní humor, který dokáže zachránit mnoho prekérních situací. A také naivita, s jakou řeší to, co mnohdy vyřešit nejde. Snažím se uchovat její autentičnost i v Ilusii, i když mým hrdinům mnohdy do smíchu opravdu není. Ale to už bych předbíhala moc.

Tentokrát bude kniha těžit z příběhů o čarodějnici Louhi, vládkyni Pohjoly a také o mořském drakovi Iku Tursovi. To jsou základní mýty, ze kterých vychází celý příběh. Samozřejmě se v něm ale objeví víc kalevalských motivů, jako vždycky. Louhi je jednou z nejzajímavějších kalevalských postav, je to jasný předobraz k postavě královny Saaru, teď už přiznaný. A zajímavý je i motiv draka ve finské mytologii. Finové neměli dračí pověsti a podmořský netvor byl asi jedinou výjimkou.

O Louhi si můžete přečíst víc zde: 

V románu Ilusie se objevuje ještě jeden drak, nicméně, ve skutečnosti to není drak klasického fantazijního příběhu. Ten ilusijský je spíš symbolickým obrazem lidských bolestí, fyzického utrpení a přijetí vlastní odlišnosti. Iku Turso, ovládající moře našich vlastních životů je zase symbolem podvědomí, bouří a hlubin, které v sobě hlavní hrdinové příběhu mají.

Kniha Probuzení Louhi bude asi klidnější. Jako velký nádech před zlomovou událostí, která se formuje na pozadí každého příběhu. Možná bude překvapivá pro ty, kdo čekali klasické hrdinské vyprávění a nepřekvapivá pro ty, kdo pochopili už v Dědicích Tuonely, že příběh se začíná ubírat jinam.

Zůstala jsem samozřejmě věrná i Finsku jako takovému, proto se čtenáři znovu seznámí s množstvím etnografického materiálu, archeologických nálezů nebo se sbírkou lidových písní Kanteletar, které tak bravurně přeložil Josef Holeček.

 

Iku Turso, ovládající moře našich vlastních životů je symbolem podvědomí, bouří a hlubin

 

Čtenáři nepřijdou o své oblíbené postavy a poznají i pár nových, ale Saaru, Perttu, Väinö, Eino, Marco, Tomi i mnozí další samozřejmě zůstávají i ve třetí části.

Doufám, že se kniha bude čtenářům líbit, to je asi přání každého autora. Že se bude líbit otcům všeho druhu. Těm, kteří své děti už vychovali, kteří je teprve vychovávají nebo těm, kteří své děti vyrůstat neviděli i když si to přáli. A že bude na světě zase o pár příběhů víc.

 

Ilusie: Předchozí díly najdete na webu Kosmasu

Leave a Comment

Newsletter

Ujistěte se, že Vám neujdou novinky o knize!