Ilmatar, pramatka a panna

Pannou byla vzduchu dcera,

ušlechtilá Luonnotara,

drahně v tiši svaté žila,

stavu panny nezrušila,

v široširých dvorech vzduchu,

na prostranství povětrných

Finská kosmologie je zastřená tajemstvím a Kalevala se s ní moc nepáře. O vesmíru, stvořeném z vejce, existuje bezpočet studií, protože vejce je jedním ze základních kosmologických mýtů, na to si stačí přečíst nějakého toho Eliadeho. K čemu se ale Kalevala upíná, to je stvoření člověka, počátky lidské existence. Jak přesně byl stvořený svět, je v první runě natolik nejasné, že se raději podíváme na Stvořitele. Nebo přesněji, na Stvořitelku, protože celý ten kreativní proces vzniku lidstva má v Kalevale na starosti jedna velice znuděná panna…

Panenství je pro Kalevalu stejně důležité jako neuvěřitelně vtipné hrdinství jejích protagonistů. Ostatně, celé Finsko se tvarem podobá stojící panně a tahle Neito Pohjolan se ve staré mytologii objevuje prostřednictvím mnoha příběhů a mnoha různých dívek. První ale může být jen jedna, finská pramatka Ilmatar.

Samozřejmě, existuje nějaká ta finská Héra nebo Juno, zvaná Akka, bohyně, která tvoří pár s božským praotcem Ukkem, ale o té se v Kalevale moc nedozvíme. Matkou prvního člověka je Ilmatar, dcera boha větru, bytost, kterou znudilo její vlastní panenství.

 

Již jí dlouhá chvíle byla,

panenství si znechutila,

nechtěla být věčně sama,

vésti nudný život panny

v širých vzduchu prostořinách,

na pustinách, samotinách

 

Finská Ilmatar je ale ze svého panenství dost otrávená. Podle Kalevaly je pro ni tento stav neúnosný, a to ještě netuší, že těhotenství bude mnohem horší.

Kdo je vlastně Ilmatar? V Kalevale jsou desítky jmen různých duchů, bohů, bytostí, které se neprojevují tak úplně lidsky. Dodnes nikdo nevybádal, jestli Finové považovali tyto bytosti skutečně za bohy. Finský svět byl spíše animistický a neměl pevnou strukturu. I proto v něm nenacházíme hierarchii, kterou známe z jiných mytologií. Duchové, nestvůry, bohové i lidé, příroda, vesmír, to všechno bylo propojené tenkými liniemi víry v posvátnost hmoty. Dá se říct, že staří Finové byli dost velcí materialisté. Moc netoužili po nějakém spirituálním místě, které nebude mít tvar, žádné Elysium, žádná Valhala, žádný Ráj. Naopak, vyšší bytosti v Kalevale touží po hmotě. Nebe je nudné, prázdné, smutné, kdežto hmota nabízí uspokojení.

Ilmatar, dcera přírody, dcera větru, se touží zbavit svého panenství a ví, že pomoct jí může jen hmota. Ze své nebeské výšky tak padá do moře a nechá se zahalit přívaly vod. Kolébání vln, vítr a nahá bohyně, to je nevšedně krásný erotický motiv, který se v tak lyrické formě objevuje v podobných eposech zřídka. Panna, kterou si pro sebe bere moře a houpe jí. Vítr nažene mořské vlny do její dělohy a tak se původ prvního člověka vlastně odvozuje od vodního živlu, podobně jako u jiných kultur. Jenže tuhle lyrickou romantiku vystřídá kruté a těžké těhotenství, trvající sedm set let. Hmota je k dceři větru hodně krutá.

 

Kalevala mluví řečí obrazů, ne slov. Její jazyk se podobná lidové písničce, není v něm nic vznosného, heroického nebo velkého. Přesto jsou její obrazy neuvěřitelně krásné. Ilmatařino těhotenství je jedním z nejkrásnějších mytologických obrazů světa. Elias Lönnrot nám dal jedno z nejúžasnějších básnických zobrazení vzniku světa, mateřství a ženství. Ilmatar, která nosí sedm set let své dítě pod srdcem, začíná trpět porodními bolestmi, a jestli něco staří Finové znali opravdu důvěrně, pak to byla bolest, která byla jejich stálým souputníkem. V tak náročných životních podmínkách znali bolest důvěrně a porod pro ně byl určitě velkým životním dramatem. Ilmatar se tak neprojevuje jako bohyně, ale jako zoufalá žena, která má bolesti a prosí Ukka o smilování. Následuje stvoření světa z vejce kachničky, která přistane bohyni na koleni, ale to je hodně diskutovaná pasáž, která patrně patří k jiné části Kalevaly. Bolestný porod je nicméně líčený poměrně obsáhle a dramaticky. Rodička se zmítá tak, že tvoří geologický profil budoucí Země, a její dítě zvažuje, jestli se mu vlastně chce ven… Nakonec zvítězí příroda a narodí se první člověk, Väinämöinen.

Ale o prvotním člověku zase příště.

 

 

 

Leave a Comment

Newsletter

Ujistěte se, že Vám neujdou novinky o knize!