Doteky finské historie v knihách Ilusie

Po nějaké době oživuji svůj blog, kterému jsem se macešsky nevěnovala. Příprava e-knihy, audioknihy, dokončení čtvrtého dílu Ilusie a začátek pátého, to všechno si vyžadovalo větší pozornost. Ne, že by práce ubylo, ale už dokážu jednotlivé aktivity postupně dostávat do patřičných mezí a nacházet čas i na drobné radosti, jakými jsou podcasty nebo psaní článků na blog.

V minulosti jsem většinu témat směřovala k finské Kalevale a k jejím ozvěnám v Ilusii. Všechna témata ještě nejsou ani zdaleka vyčerpaná, ale není na škodu podívat se na to, jaké další vlivy osm dílů ságy formovaly, třeba konkrétní odkazy na události finské historie, samozřejmě patřičně pozměněné a deformované tak, aby nebudily příliš mnoho pozornosti. Ilusie není historickým románem a nemá odrážet skutečnost. Nicméně, občas se do mého psaní připlete nějaká ta historická událost, kterou se pak snažím zamaskovat a tvářit se, jako by tu vůbec nebyla. Pojďme se tedy na pár výpůjček z finské historie podívat.

Některé čtenáře asi napadlo, že celý první díl, Harfeníci severu, vychází už z podstaty věci z událostí Zimní války. Velká inspirace událostmi, které vypukly v listopadu 1939 se nedá popřít, ale Zimní válka ve skutečnosti zasáhla až připravovaný čtvrtý díl ilusijské série a inspirovala příběh o Valgirovi, který je v prvních dílech často zmiňovaným předchůdcem královny Sarai. V popisu osvobozeneckého boje seveřanů, kteří se postaví proti Irinijcům v Harfenících severu, jsem spíš myslela na pokračovací válku, ale i tu jsem nakonec podřídila tomu, že osa děje měla směřovat někam jinam.

Musím předestřít, že finskou historii ve vztahu ke svému příběhu poctivě studuji, abych se nedopustila příliš velkých chyb ve výstavbě země, která je vymyšlená jen do té míry, do jaké jí to dovolí závislost na skutečnosti. Při psaní Harfeníků jsem ale měla Zimní válku v hlavě a dumala, kde bych její motivy mohla využít, protože si přímo říkaly o větší využití. Protože Harfeníci byli především pohádkou, jistým druhem férie, která vycházela spíš z pocitů, krajiny, hudby a snu o mytologii, na historii se v nich příliš nedostalo. Samozřejmě, obtížné přírodní podmínky, útok z východu i charakteristiky obou popsaných národů, to všechno naznačovalo, že mám někde velkou kupu nezpracovaných materiálů. Dostalo se na ně tedy až při psaní čtvrtého dílu, který čerpal jak ze studií o Zimní válce, tak z pamětí generála Mannerheima. Říkám si, že každá získaná informace jednou najde své uplatnění.

Dědicové Tuonely jsou nejen zatím největší vydanou knihou, ale zároveň příběhem, který nejvíc vychází právě z Kalevaly a finské mytologie. I když se i v Dědicích objevuje válečný motiv, od historických souvislostí jsem si zde mohla s klidem odpočinout. Potřebovala jsem pracovat především s velkým motivem Tuonely, finského vztahu ke smrti a s mytologií smrti. Celá kniha se týkala především umírání a šamanských rituálů s ní spojených. Proto se události, které by mohly vycházet z historických událostí posunuly do pozadí. O válku v knize vlastně vůbec nešlo. Nepodstatné bylo i velké množství postav s válkou spojených. Kniha se otáčí na obrtlíku smrti a nenápadně naznačuje budoucí politický vývoj nově konstituované země. Snažila jsem se hledat logické vazby mezi jednotlivými zeměmi, uvažovala víc o politice než o historii a zatím sbírala další údaje.

Probuzení Louhi už se historickému tématu vyhnout nemohlo. Nová země překonala vážnou krizi, a i když jsem se nimrala především v citech hlavních postav a v otázce otcovství, rozvodů a nových vztahů, silné téma Kalmarské unie a inspirace Markétou I. byla asi docela patrná. Došlo mi, že nově vzniklá Alateya nezapadá do uzavřeného společenství zemí Rady Ilusie a že příliš vybočuje. Kalmarská unie mi nabídla východisko a vytvořila tak na mapě Ilusayonu nové společenství, Severskou alianci.  Dokonce jsem zvažovala použití vlajky severu, která by na slavnou unii odkazovala ještě okatěji, ale nakonec jsem se spokojila jen se spojenectvím mezi Varangeou a Alateyou, které nabízelo pro budoucí děj zajímavé napětí. Ideální svět prvotní harfenické pohádky se tak stal trochu reálnějším místem, ve kterém hrají roli politické zájmy a tlaky. I když zůstaly fantaskní motivy, svět Ilusie začala zabydlovat ne vždycky příjemná politická realita, která vynesla do popředí odlišné lidské a méně snové typy. Od Harfeníků se Ilusie dostala na trochu jiný břeh, a to doslova.

Připravovaná kniha, která děj přetočí o sedm set let nazpátek bude vycházet asi nejvíc ze skutečných událostí finské historie. Nejen, že jsem se probírala poznámkami, diskusemi o Zimní válce (finsky Talvisota), knihami a studiemi, ale hrabala jsem se i v digitalizovaných archivech a sledovala finské filmové týdeníky. Bitvy Zimní války se mi promítaly do snů, ze kterých jsem se s hrůzou probouzela. Poprvé v životě jsem si četla dokonce i o válečné technice, která mě jinak naprosto míjí. Hrála jsem si s převáděním skutečných bitev do středověkých podmínek a četla životopisy jednotlivých velitelů obou stran. Po zkušenostech s komplikovaným studiem a hromaděním poznámek ale vím, že pátý díl už se bude zase odehrávat v trochu „pohádkovějším“ rámci.

Ilusie vychází z mnoha zdrojů a nevyhnuly se jí ani historické prameny. Tím hlavním ale pořád zůstává fantazie člověka, který si rád hraje se slovy. Snad nikdo nebude v dotecích dějin, které občas v Ilusii problesknou, hledat víc než odlesk té hry. Někdo si třeba najde i původní prameny a bude hledat inspirační zdroje. Pěkné pátrání!

Přidat komentář